Vůně svařáku na adventních trzích a naražený zadek z pádu na bruslích. Moji pravidelní průvodci předvánočním obdobím. Také k nim řadím koledy. Ať už jsou rozverné, nebo melancholické ráda mám všechny. Obzvlášť Chtíc, aby spal, která je mou oblíbenkyní už od pubertálních let. Ačkoliv můžete mít pocit, že se jedná o lidovou koledu, není tomu tak. Má svého autora. Stejně jako Rolničky nebo obchoďáková odrhovačka All I want for Christmas. A víte co? Nahlédněme spolu do života autora této koledy. Uvařte si punč, nebo svařák, zabalte se do deky a přidejte se ke mně na cestu přibližně do roku 1600.

Narodil se Adam

Jsme v Jindřichově Hradci a varhaníkovi Michalu Michnovi se narodil syn Adam. Pozdější básník, skladatel, sbormistr, varhaník a obchodník s vínem známý jako Adam Václav Michna z Otradovic. Jeho matka se jmenovala Dorota, rozená Fučíková. O ní, stejně jako o dětství jejího syna, mnoho nevíme. Vzhledem k jeho pozdější činnosti se dá ale předpokládat, že vyrůstal ve velmi kulturním prostředí. Součástí kostelů byla tehdy literátská bratrstva, což byly takové sbory neprofesionálních zpěváků a hudebníků, v Jindřichově Hradci působila také jezuitská kolej, která přispívala ke kulturnímu životu regionu. Na jezuitské koleji Adam i studoval. Když po bitvě na Bílé hoře (1620) došlo k úpadku českého kulturního života, byl to pro Adama popud pro jeho vlastní tvůrčí práci. Zachovaly se nám jeho tři básnicko-hudební soubory Česká mariánská hudba (1647), Loutna česká (1653) a Svatoroční muzika (1661), celkem od něj známe na 230 skladeb. Jeho práce vycházela z čistě praktických potřeb – sám působil jako varhaník a sbormistr jindřichohradeckého proboštského kostela a svá díla skládal pro potřeby místního literátského bratrstva. Proto jsou i jeho soubory někdy označovány jako kancionály, dnes bychom si je mohli představit jako zpěvníky. Psal jak česky, tak latinsky.

A co je opravdu zajímavé – 25 Michnových skladeb převzal do svého kancionálu páter Koniáš. To je ten pán, který připravoval seznamy povolených a zakázaných knih. Ty zakázané pálil.

Barokní básnictví

Adam Václav Michna z Otradovic se ve své době vymykal stereotypům. Baník, varhaník, provozovatel vinného šenku. V případě básnictví je zcela výjimečné to, že byl laik a ne kněz. V době baroka se totiž psaní poezie věnovali hlavně kněží (jako např. Bohuslav Balbín nebo Bedřich Bridel), což se odráží i v charakteristice barokního básnictví, jehož hlavním tématem je náboženství. Není tím ale pouze křesťanství, motivy přejímá i z antických bájí, nebo pohanství. Velkou roli hraje symboličnost v literatuře. Ano, nemohli jste napsat slovo jablko a myslet tím jen na svačinu. Vašim čtenářům by totiž v hlavě rezonovaly příběhy o jablku poznání, jablku sváru, případně vladařském jablku. A vždy záleželo, v jakém kontextu, prostředí, jste ho použili. Proto pro nás může být barokní literatura až nesrozumitelná. Když sekáte symbol za symbolem, jednoduché čtení to není. 

Literatura také klade důraz na prožitek, proto hledá tajemná, fantastická nebo záhadná témata, která mají ve čtenáři vyvolat emoce. Postavou číslo jedna se stává Panna Marie, ostatně rozvíjí se mariánský kult.

Nebeští kavalérové zpívají, chtíc, aby spal

Spousta Michnových skladeb zlidověla. Mezi dvě nejznámější patří Nebeští kavalérové a Chtíc, aby spal. Nebeští kavalérové jsou součástí Loutny české. Příběh celé skladby je vlastně jednoduchý. Budoucí manželský pár se v ní dovolává pomoci a ochrany andělů (to jsou ti kavalérové) ve svatební den. V jednotlivých slokách se v promluvě střídá ženich s nevěstou. A pokud si začínáte myslet, že by to byla skvělá skladba na svatbu, pak se nemýlíte. Opravdu se tak používala. Na svatbách ji můžete zaslechnout i v dnešní době, ale pokud si ji chcete připomenout s kapkou nostalgie, pusťte si předposlední díl F. L. Věka, kde ji zpívají na svatbě Františka s Márinkou.

Nyní je ale ideální čas pro to, zazpívat si koledu Chtíc, aby spal, která je součástí České mariánské hudby. Výjimečná je tím, že se jedná o jeden z mála českých barokních textů, který byl přeložen do němčiny.   Sledujeme, jak se Marie snaží uspat malého Ježíška, kterého něžně oslovuje jako miláčka, lilii, růži, loutnu, zároveň zmiňuje jeho osud coby spasitele lidstva a vykupitele hříchů. Její jednoduchou  a přitom na interpretaci (zkusili jste si ji někdy zazpívat?) náročnou melodii zná každý. Až ji během vánočních příprav uslyšíte, vzpomeňte si i na jednoho jindřichohradeckého rodáka, který ji takřka před čtyřmi stoletími napsal.

Ukázky

Nebeští kavalérové

Chtíc, aby spal

Autor: Lenka

Obrázek byl vytvořen pomocí AI.