7. listopadu to bude přesně 110 let, co světlo světa spatřil dodnes velmi oblíbený spisovatel a filozof Albert Camus. Tento neobvykle inteligentní a odvážný muž přispěl svými počiny jak do literatury, tak i do filozofie nebo divadelní branže. Nebál se postavit totalitním režimům své doby, statečně kritizoval i komunistický režim v Československu. Nestalo se mu však právě toto nakonec osudným?

Chudobné dětství

Albert se narodil do rodiny pocházející z Alžírska. Společně s bratrem a rodiči žili v chudých poměrech o to více, když byl otec mobilizován a na následky zranění zemřel. Matka byla hluchá a rodina žila v opravdu velké bídě. I kvůli tomu nezapadal mezi žáky na alžírském lyceu. Albert se ale nenechal jen tak urážet, stal se skvělým fotbalovým brankářem a tím se jeho pověst zlepšila. V době studií bohužel onemocněl tuberkulózou, kterou překonal, avšak následky ho doprovázely po zbytek života. Kvůli této nemoci ho nepřijali do armády, kam se dobrovolně hlásil za druhé světové války. Musel také přestat hrát svůj oblíbený fotbal, a tak se začal věnovat literatuře s filozofií, jež úspěšně vystudoval.

Camus a ženy

Jeho první manželství, o kterém si myslel, že bude takříkajíc to pravé ořechové, bylo s mladou slečnou Simone Hié přezdívanou „dekadentní múza alžírské mládeže”. Sice bylo mladé manželství založeno na vzájemné svobodě, ale Simone to vzala až moc vážně a propadla drogám. Závislost ji natolik ovládla, že za předepsání omamných látek platila dokonce i vlastním tělem. To se Albertovi nelíbilo a manželství bylo následně rozvedeno.

Další ženou byla krásná klavíristka a matematička Francine Faure. Camuse potkala v Alžíru roku 1937 a vzali se po třech letech známosti, tedy v roce 1940. Přestože bral Camus tento svazek spíše formálně, splodili spolu dvě děti. Camus byl své ženě prakticky celé manželství nevěrný, což tvořilo velký podíl na Francinině depresích, kvůli kterým byla hospitalizována. I přes tohle všechno po Albertově smrti vytvořila soubor lidí, kteří jsou odpovědní za publikace děl zemřelého spisovatele. Na Štědrý den roku 1979 umírá i Francine a je pochována společně s Camusem v Lourmarinu.

Jestli někdy někoho Camus opravdu miloval, tak to byla bezesporu španělská herečka Maria Casaresová. Tento milenecký vztah trval dlouhých 13 let a napsali si celkem 860 dopisů. Tento vztah se považuje za největší lásku ve francouzské literární historii (u nás hysterii :)). Tito dva se poprvé potkali v roce 1944, kdy bylo Marii 21 a  ženatému Camusovi 30 let. Při zkoušce jeho divadelní hry Nedorozumění se poprvé políbili. Na nějakou dobu byl jejich vztah přerušen, ale po po čtyřech letech se znovu setkali a vášnivý vztah obnovili. Od té doby si dopisy psali téměř denně – probírali v nich každodenní okolnosti, i si vyznávali lásku. Poslední dopis jí Camus poslal pět dní před svou smrtí a zněl takto „Brzy se uvidíme, má pýcho. Jsem tak šťastný z představy, že tě zase uvidím, že se směju, když to píšu… Líbám tě a objímám tě až do úterý, kdy začneme znovu.“ Maria umřela později, až roku 1996. Bylo jí 74 let.

Camusova tragická smrt

Dne 6. ledna 1960 zahynul Albert během autonehody. V autě nejel sám. Spolu s ním cestoval i nakladatel Gallimard, který narozdíl od Alberta nezemřel ma místě, ale svět opustil po pár hodinách v nemocnici. Můžeme se jen domnívat, zda šlo pouze o nehodu nebo třeba atentát zorganizovaný ze strany ruské KGB. Tuto teorii u některých potvrzuje i fakt, že Camus vyloženě psal proti komunistickému režimu a kritizoval jeho ideologii. Co myslíte vy? Mohlo to být opravdu důvodem nehody, nebo to byl zkrátka osud? Dejte nám vědět na našem instagramu: literarni_hysterie.

Tvorba

Camus psal jak romány, tak dramata, divadelní hry, ale i citáty, a články. Avšak mě od Camuse nejvíce baví jeho citáty. Jsou většinou postaveny na myšlenkách jakési vděčnosti za to, co nám život přináší, a i když to nejsou zrovna radostné události, musíme se umět s tím vyrovnat. Já jsem ale vybrala malinko hezčí a romantičtější čtivo.

Jak jsem zmiňovala výše, Albert si se svou milenkou Marií napsal kolem 800 dopisů a jejich korespondence se dočkala knižního vydání. Originální název ve francouzštině je Correspondance 1944-1959. Kniha byla vydána roku 2017. Pokud vás napadá, jak je možné, že se dopisy dochovaly, tak odpověď je velmi jednoduchá. Maria dopisy předala Camusově dceři. Kniha byla totálním bestsellerem, minimálně ve Francii. Vlastně hlavně díky tomuto dílu víme, jak moc silný jejich vztah byl. Napadá mě, jestli si třeba Maria dopisy neupravila? Já sama za sebe si myslím, že ne. Neměla to zapotřebí, svůj vztah tolik neskrývali, takže bylo hodně svědků, co by mohli potvrdit, jak hezký jejich vztah byl. A buďme k sobě upřímní, ono přepsat několik stovek dopisů, to by za to nestálo ani nám. Zatím jsem nikde nenašla vydání z češtiny, takže pokud jste zdatní v angličtině, nebo dokonce ve francouzštině, neváhejte si toto láskyplné dílo přečíst!

Na závěr bych dodala, že ať už byl Albert dobrý, nebo špatný člověk, v srdci literatury zůstane navždy.

Autor: Adel