V rybníčku české literatury plave rok od roku více a více rybek. Díky jejich příběhům se nůžky nejrůznějších žánrů rozevírají a vybrat si mezi nimi se nezdá být tolik složité. Alespoň na první pohled. 

Když totiž vstoupíme do knihkupectví, můžeme sáhnout po kterékoliv knížce a po přečtení anotace si dokážeme udělat stručný obraz o ději a položit si otázku, zda nás zrovna tento příběh bude opravdu bavit. Ovšem to, co se skrývá za onou anotací je už věc druhá. A přesně takhle jsem se seznámila, asi jako většina z vás, s řadou různých autorů, včetně Jany Poncarové – autorky knih Eugenie: Příběh české hoteliérky (2019), Podbrdské ženy (2020), Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky (2020), Cyklistka: Osud poslední baronky (2021), Herečka: Múza první republiky (2022), a mnohých dalších. A brzy spatří světlo reflektorů také další její dílo Nultá hodina (2023).

Kdo že je to Jana Poncarová?

Inu, možná by stačilo napsat, že jde o jednu z dalších nových českých autorek. Možná k této úvaze vybízí i první dojem při zmínce o někom, koho neznáme, kdo se odvážil začít psát a sdílet své příběhy se světem. Ale co se skrývá pod povrchem a za jménem této ženy? Především, tedy aspoň z mého úhlu pohledu, je to neobyčejnost. A to také díky tomu, že žádná z jejích knih není jen tak obyčejná. Jana Poncarová ve svých dílech vychází nejen ze skutečných historických událostí, ale také z osudů skutečných lidí. Román Alžběta a Nina je navíc opředen i autobiografickými prvky.

Čtete správně. V každém názvu knih Jany Poncarové zatím dominují ženy, což by mohlo udělat radost nejedné feministce. Příběhy tak podobné, a přitom tak moc odlišné. Příběhy, které spojuje minulost, vzpomínky, či opravdové osudy. Od mala je nám do hlaviček vštěpováno, že se z minulosti, a nejen té svojí, ale především světové, máme poučit, a že nemáme dělat chyby, protože na to může být život až příliš krátký. Pokud se ale pustíte do četby jednotlivých děl Jany Poncarové, možná zjistíte, že všechno není tak, jak se na první pohled může zdát.

Kterou knihou však začít? A který příběh neminout?

Nebojte se, jako odbornice na knihy Jany Poncarové vám poradím. 

První skupinu bych přirovnala k rodinným kronikám a naplněním rodinných kleteb, pochroumaných vztahů a nevyslovených trápení. Pokud tedy máte rádi tento typ žánru, doporučuji všemi deseti již výše zmiňované Podbrdské ženy a Alžbětu a Ninu. Najdete zde nejen rodinná tajemství, chmury a stesky, ale také naději, pocity pospolitosti a lásku. A to, myslím, není málo.

Druhá skupina je opředena skutečnými životy, historií a osudy žen v minulém století, které to neměly zrovna dvakrát jednoduché. 

Cyklistka, Eugenie a Herečka.

V každém z příběhů nám autorka dovoluje nahlédnout pod pokličku všedních dní a starostí baronky Blanky z rodu Battaglia, majitelky plzeňského hotelu Continental, Eugenie Egertové Janečkové nebo mladičké české herečky Jarmily Horákové.

Jedna ujíždí na kole před povinností stát se vzornou manželkou, z druhé se stane majitelka hotelu, kterou čekají nelehké povinnosti, a třetí urputně kráčí vstříc stát se jednou z předních českých hereček. 

Kam je jejich osudy zavanou? Obstojí tyto ženy vůbec ve svých životech, a před očima druhých? Na mnohé z těchto otázek nám mohou pomoci najít odpověď anotace knih. 

Jasně, asi máte dojem a taky možná zkušenost, že anotace nemusí odpovídat příběhu. Že v ní najdete i něco, s čím se později třeba nesetkáte. U anotací Jany Poncarové je to však přesně naopak. 

Jedna anotace, která skrývá tolik osudů. Jedna anotace, která je zahalena tajemstvím. A protože moje “number one” je kniha Herečka, zmíním i její anotaci. Lze to taky brát jako nenásilnou formu už předem vybraného titulu, kterým byste mohli začít.

Některé životní role si nevybíráme.

První světová válka skončila a duch divokých 20. let posedl srdce všech svobodomyslných umělců. Patřila mezi ně i herečka Jarmila Horáková. Za oponou jejího talentu se však skrývala vážná nemoc, která oslnivou kariéru přerušila v zárodku. O dvě desetiletí později objevuje Jarmilin příběh také herečka a spisovatelka Olga. V období protektorátu se pro ni výjimečný osud stává nejen inspirací, ale i mostem ke svobodě, který vede daleko za hranice ponuré reality.

Já vám, ale na výše zmíněné otázky teď neodpovím, ačkoliv jejich začátky a konce dobře znám. Třeba se i vy potom budete na svůj život a osudy dívat jinak, když do nich pustíte osudy druhých. A nemyslím pouze knižní hrdiny. 

P.S. Už jsem příběhy těchto žen nejednou doporučovala a myslím, že když se pro ně rozhodnete i vy, nebudete ničeho litovat.

Autor: Eliška Kudláčková