Před dvaaosmdesáti lety zemřela žena, která výrazně ovlivnila svět literatury. Ve svých knihách dokázala prozkoumat každý kout lidské duše a popsat i ty nejniternější myšlenky. Nebála se otevírat provokativní témata –⁠ zabývala se problematikou feminismu a kritizovala patriarchální společnost. Byla obdařena mimořádným talentem, zároveň však trpěla hlubokými depresemi. A právě ty Virginii Woolfovou dovedly až k tragickému konci.

Traumata už v dětství

Narodila se v Londýně roku 1882 do rodiny Leslieho Stephena a jeho ženy Julie. Pro oba to bylo už druhé manželství, a Virginia tak měla několik nevlastních sourozenců. Leslie byl známý redaktor, spisovatel a historik, Julia filantropka a modelka. Spolu měli čtyři děti: Vanessu, Thobyho, Virginii a Adriana.

Virginia své dětství a dospívání protrpěla. Gerald a George, její nevlastní bratři z matčina prvního manželství, ji mnoho let sexuálně zneužívali, z Georgovy strany zažila i psychické týrání. Jakákoli témata týkající se sexuality však byla společenské tabu, a tak se s nimi Virginia svěřovala pouze svému deníku.

Ve třinácti letech uštědřil život Virginii krutou ránu, když zemřela její matka. Tato tragická událost zasáhla celou rodinu a dívka se psychicky zhroutila. Následující léta bohužel nebyla o nic milosrdnější. Z otce se po matčině smrti stal tyran, zemřeli jí nevlastní sestra Stella a bratr Thoby. Není divu, že se její psychický stav čím dál více zhoršoval.

Bloomsbury Group

Virginii a její sestru Vanessu poznamenala velice přísná výchova, v oblasti vzdělávání se však od rodičů dočkaly podpory. Virginia vystudovala King’s College a Vanessa dostala do vínku malířský talent, který rozvíjela na Royal Academy of Arts. Po smrti otce, jenž prohrál boj s rakovinou, se dívky společně přestěhovaly do Bloomsbury. 

Obě sestry byly inteligentní a vnímavé. I díky těmto vlastnostem se staly součástí Bloomsbury Group, což byla skupina umělců a intelektuálů, kteří se pravidelně scházeli a společně diskutovali o nejrůznějších tématech z oblasti politiky, filozofie či feminismu. Byli vzdělaní, volnomyšlenkářští a vzájemně se inspirovali. Virginia si zde, stejně jako Vanessa, dokonce našla manžela.

Komplikace v lásce

Ekonom Leonard Woolf svou ženu plně podporoval. Společně si koupili ruční tiskařský stroj a založili nakladatelství Hogarth Press, kde Virginia vydala nejen své romány, ale například i překlad díla Sigmunda Freuda. Manžele Woolfovi pojilo přátelství a vzájemná úcta, lásku však Virginia svému muži opětovat nedokázala – slavnou spisovatelku totiž přitahovaly spíše ženy.

Osudové pro ni bylo setkání s Vitou Sackville-Westovou. Vita byla spisovatelka vdaná za britského diplomata, jejich manželství však bylo otevřené. Spisovatelky spolu prožily intenzivní románek trvající několik let. Jeho konec pro Virginii znamenal další deprese, ale i nové tvůrčí nápady. Později vyšel román Orlando, jehož hlavní postava je inspirována právě Vitou.

Konec, ze kterého mrazí

Virginia bojovala s depresí celý svůj život. Několikrát se pokusila o sebevraždu a byla hospitalizována v psychiatrické léčebně, ale ani tam jí nedokázali pomoci. Psaní bylo pro Virginii terapií, ale duši jí nikdy zcela nevyléčilo.

V roce 1941 už toho na křehkou spisovatelku bylo moc. Ke všem životním traumatům se přidal ještě strach spojený s válkou, její manžel Leonard byl totiž Žid. Společně se zapojili do protifašistického odboje a Virginii sužovaly obavy z budoucnosti. Dne 28. března si kapsy kabátu naplnila kamením a utopila se v řece Ouse nedaleko svého venkovského domu. Zanechala dva dopisy na rozloučenou: jeden pro manžela, druhý pro sestru Vanessu.

Průzkumnice lidských duší

Virginii Woolfovou řadíme mezi autory experimentální literatury. Ve svých knihách se většinou nedrží jedné časové roviny, myšlenky postav se toulají do minulosti a vzápětí se opět vrací do současnosti. Spisovatelka také často využívá takzvanou introspekci –⁠ zkoumá člověka „zevnitř“, soustředí se na jeho mysl a emoce.

Chvíli však trvalo, než Virginia svůj osobitý styl našla. Její prvotina Plavba z roku 1915 sice ukázala, že ve spisovatelce dřímá potenciál, stále se však jednalo o tradiční román. Experimentovat začala ve své třetí knize Jákobův pokoj, inspirovanou životem a smrtí svého bratra Thobyho. V následujících letech vydala svá nejznámější díla: Paní Dallowayová, K majáku a Vlny. Zaměřila se v nich hlavně na psychiku postav, především těch ženských. Za zmínku stojí také deník, který si spisovatelka mnoho let psala. Po její smrti vyšel knižně pod názvem Deníky.

Velkým tématem byl pro Virginii Woolfovou feminismus, zabývala se jím i ve svých esejích. Upozorňovala na problematické postavení žen ve společnosti, stala se jednou z tváří první vlny feminismu a byla živoucím důkazem toho, že s ženami je třeba počítat.

Autorka: Natálie

Grafika: Patrik Sláma