Kdo by neznal Franze Kafku, nejznámějšího představitele pražské německé literatury a autora dnes už klasických románů, jako jsou Proces, Zámek, nebo povídky Proměna? Málokdo ale ví, že nebýt Kafkova přítele, spisovatele Maxe Broda, o většině jeho děl bychom neměli ani tušení. Ale hezky popořádku…

Jméno Max Brod okolo nás možná jen tak letmo prolétlo v hodinách literatury, případně nás minulo úplně. Není se čemu divit, na piedestal nejznámějších spisovatelů bychom ho asi nepostavili. Přitom v době, kdy se seznámil s Franzem Kafkou, se už se svým prvním románem Zámek Nornepygge (Schloss Nornepygge) řadil mezi úspěšné autory. Když se tito dva spisovatelé na jedné z Brodovým přednášek na pražské univerzitě poprvé setkali, pustili se spolu do diskuze a okamžitě si padli do oka. Stali se nerozlučnými přáteli, a to si představte, že se vídali více než dvacet let skoro každý den, a přesto si nelezli na nervy! 

Spolu s dalšími umělci z tzv. Pražského kruhu (Prager Kreis) se často setkávali po kavárnách, diskutovali nad svými díly i nad vším možným i nemožným. Aby taky ne: Brod a Kafka měli totiž dost společného: oba německy píšící autoři, oba židovského původu, oba povoláním úředníci. Narozdíl od Kafky však Brodovi osud nadělil jinou úlohu: Brodovy historické romány o Galileu Galilei nebo Tychu Brahem dnes znají jen germanističtí fajnšmekři, zato jeho činnost na poli popularizace umění je nenahraditelná.

Svého kamaráda Franze povzbuzoval ke psaní a byl mu oporou v těžkých časech. Po Kafkově smrti (zemřel ve 40 letech na tuberkulózu) se pak také zasadil o publikaci jeho děl, včetně těch nejznámějších, jako jsou již zmíněný Zámek, Proces a jiné. Díky tomu se Kafkovo dílo dostalo na veřejnost a on se později stal jedním z nejznámějších spisovatelů vůbec. Často narazíme na zmínku, že Kafka ve své závěti Brodovi nařídil, aby veškeré jeho spisy po smrti zničil. Brod ale přání svého blízkého kamaráda neuposlechl. Jak to tedy bylo doopravdy?

Sám Brod v jednom z rozhovorů přiznal, že za ty dvě dekády, co spolu s Kafkou strávili, procházel Kafka různými fázemi, kdy zažíval pozitivní naladění a kdy naopak svoji tvorbu podceňoval. Po jeho smrti pak Brod nenašel v Kafkově bytě oficiální závěť, ale pouze nedatovaný lístek, na němž Kafka zmiňoval, aby byla jeho tvorba zlikvidována. Sám Brod byl ale přesvědčený, že tento lístek Kafka nenapsal těsně před smrtí, ale již dříve, ve slabším duševním rozpoložení. Otázkou zůstává, zda i tak měl Brod právo dílo vydat. Ať už je odpověď jakákoliv, nelze Brodovi zásluhy za popularizaci Kafkova díla upřít. A když už jsme u těch Franzů, Brod zpropagoval i dílo dalšího německy píšícího autora, Franze Werfela.

Málo známá, ale pro Čechy velmi významná, je i skutečnost, že se Brod velmi zásadně podílel na rozšíření povědomí o české kultuře v zahraničí. Jakožto milovník hudby (sám i komponoval) se přičinil o uvedení díla Leoše Janáčka do německých zemí. Přeložil libreta Janáčkových oper do němčiny a napsal o Janáčkovi i monografii. V neposlední řadě pak pro Němce objevil i dílo Jaroslava Haška, když pomohl uvést román Osudy dobrého vojáka Švejka do divadelní podoby v Berlíně, a tím mu zajistil mezinárodní renomé.

V roce 1939 Max Brod jakožto Žid utíká do Tel Avivu, kde žil až do své smrti v roce 1968. Svého kamaráda Kafku tak přežil o více než 40 let.

Autorka: Pavlína Peťovská